na Blog.cz

Dnešní den shrnu do pár vět. Nejradši bych tu nechala jen prázdnou stránku a na tento den zapomněla. Takových dnů však už bylo mnoho a myslím, že jich ještě pár bude. Všechno to začalo snídaní na hradě, kam nás všechny Yuki pozval. Spolu s námi tam seděl i Claude, s kterým jsme hned po snídani vyjednávali o válce. Ale jak se později ukázalo, nepřijel vyjednávat. Zaútočil na Yukiho a ten skončil v nemocnici. Claude dostal pánvičkou po hlavě od Anne a skončil v žaláři. Lara mě pustila k Yukimu a nechala mě u něj i přespat. Jsem jí za to vděčná. V nemocnici se objevil i Klín, vyčítal si to, co se stalo Yukimu. Nemyslím si, že je to jeho chyba.

Když jsem se ráno probrala, Yuki už byl vzhůru. Jsem ráda, že je v pořádku. Za chvíli se jeho pokoj zaplnil známými tvářemi, které ho přišli navštívit. Dlouho nás přemlouval, abychom ho přenesli za Claudem. Nakonec jsem ho spolu s Anne k němu přenesla. Povídali si a pak ho pustil. Já bych ho tam ještě nechala pár dní zavřeného. Na chvíli jsem se ocitla sama s Yukim, ale naši romantickou chvilku překazili anarchisti, kteří se vrátili. Moc jsem v to nedoufala, ale oni by si válku ujít určitě nenechali. Pak už se jen plánovalo, co je potřeba udělat. V dalších dnech nejspíš budeme realizovat naše plány. Doufám, že válka dopadne dobře

Konečně tu máme ukázku z deníčku od někoho, kdo opravdu dokáže psát... Jak si dokázala vést Ren deník by mohla být otázka na dlouhý zimní večer v kruhu filozofů.

Originální ukázky z Reniny deníku. Dočkáme se ještě dalších?

Už je to pár dní, co přijela delegace z Franz. Jsou to divní lidé. Ta zpěvačka mi pokukuje po Jolyonovi. Achjo, no co se dá dělat. Stejně jsme se pohádali. Zase. Jako bych nemohla někam jet i já. Stejně by reagoval pokaždé stejně. Chová se jak má matka. Každopádně mě Yuki poprosil, abych se s ním usmířila, že prý jsem rozumnější. Ale hádala bych se. I když možná. Stejně jsme se neusmířili a navíc jede pryč se Simonem a ostatními anarchisty. To máte jedno. Je to jeho rozhodnutí. Ale něco mi říká, že je budeme potřebovat.

Dneska to bylo velmi zajímavé. Na snídani jsem se dozvěděla, že Darren taky odjel. JE mi Anne líto, zdá se, že ten jeho odjezd bere hrozně. Nejhorší za tenhle bylo to, že ten Claud zaútočil na Yukiho, který je teď kvůli němu těžce zraněný. Ještě že jsem trénovala ty ohnivé kruhy. Na chvilku to Clauda zdrželo, stejně se ten zmetek dostal ven. Ale Anne, která kvůli tomu všem stresu se zdála duchem nepřítomna, praštila Clauda pánvičkou přes hlavu. Pak už znovu nevnímala. Myslím, že je na Darrena naštvaná a přemýšlí nad ním. Bůh ví, jak to je.

Yuki se probral. To je asi nejúžasnější zpráva. Další úžasná zpráva je, že ten černovlasý kluk - mimochodem jeho jméno je Riku, se nabídl, že mě naučí číst a psát. Lepší zprávu jsem slyšet nemohla. Mimochodem, Petr má zraněnou ruku, od Klína. Chudák Petr, musí to bolet. Málem bych zapomněla, že přijeli anarchisti. Jolyon je stále uražený- ani se mu nedivím, jsem totiž blbá. Musím se přestat chovat tak, jak jsem se chovala, bude to těžký, ale půjde to. Dnešek byl beztak nudný, vymýšlení nějakého plánu, jak získat výbušniny - koho by to bavilo (výjimkou Rika). Stejně bych radši zůstala tady a stavěla barikády (i když tam bude Jolyon, ale nevadí, alespoň si to s ním vyříkám.) Mimochodem Yuki říkal, že má obrovského spojence, většího, než si Franz myslí, začínám tušit, o koho jde…

Když už se tak štvu, buďte někdo tak laskaví a komentujte, i kdyby to měly být jen kraviny. Docela bych i ocenila další příspěvky na blog. :) Nemusí tu snad být jen články od mě, ne?

Nevedete si někdo deníček?

Buďte kreativní! :) Dokonce i fanart ocením ^^

Vím, že ze mě kartograf nikdy nebude. (Mým snem je být barovým povalečem nebo členem korejského boybandu; i rentierkou by nebylo k zahození.) Přesto Vám ale přináším takovou orientační mapku Evropy, abyste si dokázali představit, jak svět v budoucnu bude vypadat. Města se jmény a černými plnými tečkami jsou hlavní města, tedy i největší s nejvyšší populací. Prázdná kolečka jsou také města, ale menší. Ne tak důležitá. Samozřejmě mezi těmito místy jsou různé opevněné vesničky, hrady a různá jiná hradiště. Ale ty ani nezakresluji. S jejich obyvatelstvem, tvořícím asi 200 převážně migrujících lidí, se stávají bezvýznamnými.

Pokud se objeví otázky, proč jsem to které město (resp. zemi vyškrtla), ráda je zodpovím. Například Řím neexistuje. Proč? Znáte Italy? Zničili se navzájem. Nejsou ani Atény. Ve stavu v jakém je Řecko dnes si nedokážu představit, že by vydrželo i do budoucnosti. Státy bývalého Sovětského stavu jsem raději zavrhla. Pravděpodobně se jejich obyvatelstvo tak ztenčilo, že ztratili své dřívější postavení.

ZDE ve větším rozlišení.

20 let

Zájmy: ?

Zvláštnosti: ?

Historie: Kde se vzal, tu se vzal.

Schopnosti: ?

18 let 

Zájmy a zvláštnosti: Má strach z koní, umí střílet z pušky, občas tajně cvičí se vším co jenom trochu připomíná meč, velmi rád čte knihy, jakékoliv, které najde a klidně několikrát, od smrti matky je spíše samotář

Historie: Do svých 12 let žil jako průměrné dítě v Paragu, asi více než průměrné, ale tehdy to ještě nechápal. Jeho rodina si jej mohla dovolit nechat studovat školu. Otec byl lovec, a tak vydělával slušné peníze pro rodinu a ještě zdroj obživy. Dokonce se mladý Riku učil střílet z luku, aby jednou mohl chodit na lov se svým otcem. I když se raději sám zajímal o knihy a o šerm. Těžko říct kde trávil více času, jestli zahrabaný v knihách nebo jestli si s klukama častěji hrával na rytíře. To všechno však… jen do svých 12 let. Poté se něco změnilo, byla to velká rána. Jeho otec byl na lovu zabit divokými koňmi. Jeho matka i on nesli tuto ztrátu velice těžce. Matka nevydělávala dostatek peněz aby je mohla uživit, a tak musel Riku předčasně školu ukončit. To ovšem nebylo vše, šňůra jako by pokračovala. Když měl Riku 14 let, jeho matka přišla o práci, a tak museli prodat veškerý majetek, za nevýhodné peníze tomu, kdo měl zrovna zájem. Přestěhovali se do chudé části Paraga. Jeho matka, která byla vždycky chabšího zdraví, tuhle změnu ovšem velmi těžce nesla. Proto přišla v 15 další velká rána. Rikova matka onemocněla zápalem plic a jelikož neměli dostatek peněz na léky, ani dostatečnou lékařskou péči, brzy zemřela. A tak se Riku od 15 stal sirotkem. Poslední tři roky se hodně uzavřel do sebe, občas trénuje sám na opuštěném místě s čímkoli co vypadá jenom trochu jako meč, občas je hlavou ztracený ve fantastickém světě knih, jakoby doufal, že jednou on také zažije svůj vlastní příběh. Je tomu teprve rok, co si povšiml něčeho zvláštního… Jednou, když cvičil na střeše jedné z budov, všiml si, že když se soustředí, opravdu soustředí, lidé se jakoby přestali hýbat. A nejen lidé, dokonce i ryby na obloze a vlastně celé město a vše na co dohlédl… Netrvalo mu dlouho a přišel na to, co dokáže. A protože život v Paragu byl tvrdý, začal svůj dar používat k tomu, aby přežil. Občas tento dar využil aby vzal chleba nebo jablko ze stánku, jindy aby utekl před rozčileným prodavačem. Takový je ale pro něj život. Život v Paragu. 

Schopnosti: Zmrazení

Nazdar děcka, jak Vám dupou králíci? Dlouho se nehrálo, že? Moc mě to mrzí, ale před animefestem jsem neměla čas. Teď, když už mám hotovo, je hned více free time. To znamená, že můžu i konečně vyprávět. Budete ještě hrát? Pokusím se Vás všechny v průběhu nejbližších dnů kontaktovat a dohodneme se.

Ráda bych zase vyprávěla. Osud Paraga je dosud nejistý. A osudy mezi postavami o to víc. ;)

Ráda bych Vám o Claudovi něco povyprávěla, ale bohužel nemůžu. Nedostala jsem příležitost. Jediné, co Vám prozradím je, že patří do skupiny sexy rozcouchů, podsekce: k pomilování.

Omlouvám se za dlouhou dobu, po kterou jsem nehrála. Poslední dobou je děsně málo času. Alespoň mé snažení nese trochu ovoce: knihu mám dokončenou, teď jen udělat ještě pár ilustrací, zboží na animefest skoro hotové a v grafické soutěži jsem se umístila na 3. místě. Slibuju, že vše ale napravím.

Za prvé teď použiji něco na způsob antického Deus ex machina (bůh ve stroji). Nemám to v oblibě, jde spíš o takovou poslední záchranu pro autora, přesto, nic jiného mi nezbývá. Díky mé vytíženosti jste se rozutekly v čase, což musím spravit. Ráda bych vás srovnala opět do jedné časové linie.

Proto, ať už se nacházíte kdekoliv, v kterýkoliv den, ať už to dává nebo nedává jakýkoliv smysl, zažijete příchod diplomatické delegace z Franz do Paraga. Jak asi víte, Kaitlyn přišla s nimi, společně s Eruu a na scéně je opět i Klín (máš radost Lus?). Další postavy přináší další děj. Snad se opět brzy sejdeme všichni v Paragu.

Klín

369 let

Zvláštnosti: Až na to, že je to kočka a fascinují ho pohybující předměty (ptáci, šňůrky táhnoucí se po zemi, míčky...), je úplně normální

Zájmy: Klubíčka, lov velkých krys, spánek, zaujaté nehybné hledění na jedno místo...

Historie: Lehce kočičí, narodil se svým rodičům, lovil krysy a myší (ať už vypadají dneska jakkoliv), naučil se nějaké kočičí triky a pomohl Yukimu k revoluci. Prostě chlap, jak má být.

Schopnosti: ?